Rozhovor pro Magpaper

14. 09. 2025

Behind the Brand: Sylvie Majerová

V červnu 2025 jsem byla oslovena redakcí Magpaper, jestli bych nešla do rozhovoru pro jejich lifestylový magazín pro cizince žijící v naší zemi. Neváhala jsem. Schůzka proběhla v Praze a kromě příjemného rozhovoru došlo i na focení. Produkce: Abigail Nováková

Celý článek v původní verzi najdete v angličtině tady: https://www.magpaper.digital/magpaper/behind-the-brand-sylvie-majerov, níže si můžete přečíst interview přeložený do češtiny. 

S výrobou jednoduchých šperků začala tiše, až téměř tajně, zatímco vychovávala tři malé děti. Dnes Sylvie Majerová vytváří talismany ze zlata a přírodních kamenů pocházejících z celého světa – včetně českých zemí, které nazývá domovem. Její práce spojuje hlubokou intuici, ekologický respekt a alchymii odlévání metodou do ztraceného vosku. Každý kus má svůj vlastní rytmus, svůj vlastní hlas.

Sylvie Majerová nevnímá šperky jako dekoraci, ale jako identitu – vyráběnou pomalu, vědomě a s duší. V tomto intimním rozhovoru pro MAGPAPER se otevřeně vyjadřuje o tom, jak opustila kariéru, jak se naučila důvěřovat tvůrčímu procesu a proč věří, že kameny jsou jako hvězdy: „Nesou energii Země a mluví svým vlastním jazykem – pokud jste dostatečně potichu, abyste naslouchali.“

Vaše cesta začala v úplně jiném prostředí jako úřednice na ministerstvu životního prostředí. Kdy přišel ten vnitřní moment, kdy jste si řekla, že začnete tvořit šperky?

Svět šperků: drobností, které mohou mít sílu, mě fascinoval už v dětství a uvažovala jsem i o střední šperkařské škole v Turnově, ale osud mě nasměroval jinam. Po gymnáziu jsem vystudovala úžasný obor Zahradní a krajinářskou architekturu v Lednici na Moravě. Projektovala jsem a pracovala na MŽP. Přišla rodina a já zůstala se třemi dětmi narozenými dva roky po sobě dlouho doma. Přestěhovali jsme se z Prahy a posléze Pardubic do Potštejna, kde jsem měla kořeny.

Jen tak pro zábavu jsem zkusila tvořit jednoduché šperky. Naprosto mě to pohltilo a už nepustilo. Najednou jsem už neviděla jinou cestu, než že budu dělat šperky. Začátky nebyly samozřejmě vůbec jednoduché, ale to nebylo vůbec podstatné. Zkoušela jsem různé techniky a postupně se zdokonalovala.

 

Pracovala jste se zahradami, dnes pracujete s drahými kameny. Máte pocit, že se v tom stále zrcadlí podobná energie ?

Ano, je to energie naší Země. Krajinařina mě fascinuje a dodnes, když vidím harmonickou krajinu, tak jsem šťastná. Myslím, že je ke krajině potřeba přistupovat s velkým citem a respektem, tvoří nám to, čemu se říká domov. Drahé kameny jsou takové malé hvězdy, které nám Země dává a je třeba s nimi také tak zacházet. S respektem.

 

Vaše šperky vznikají ručně, s důrazem na ekologii a původ kamenů. Co pro vás znamená udržitelnost v reálné praxi ?

Na rovinu si musíme říct, že žádná výroba nemůže být 100% ekologická, jakmile něco materiálního vzniká, nese to sebou i zátěže. Já se snažím je eliminovat, použití některých chemikálií nahrazuji mechanickou prací a hlavně si hlídám zdroje drahých kamenů. Nekupuji drahé kameny od velkých společností, spolupracuji nejvíce s tzv. “artisanal miners”  - drobní hledači kamenů a rodiny, které mají často zdroj kamenů na svých pozemcích, chovají se při těžbě k zemi šetrně. Broušení kamenů také často zajišťuje někdo z rodiny. Takových spoluprací mám po celém světě několik.

Velmi důležitý krok v ekologickém smýšlení je finále - zákazník, který nemusí mít šperky podle aktuálního trendu, které mu vydrží a budou ho bavit jednu sezónu, ale vybírá tak, aby odpovídaly jeho osobnosti. Mluvíme o slow jewelry, kdy si klienti nekupují velké množství levné bižuterie, ale právě šperk, který má hodnotu a bude jim dělat radost roky nebo i několik generací.

 

K technické stránce šperkařiny jste se dostala ne úplně tradičně – přes zubařské vybavení vašeho manžela. Co vás přimělo proměnit tohle „technické dědictví“ ve vlastní know-how?

Ano, díky technickému vybavení manželovi ordinace jsem měla možnost vyzkoušet si metodu lití do ztraceného vosku, která mě naprosto nadchla a už jsem u ní zůstala. Vzniká tak většina mých šperků. Fascinuje mě meditativní práce s voskem a jeho následná přeměna do drahého kovu.

 

Kameny, které používáte, pochází z celého světa. Jsou to vlastně nositelé krajiny, původu, síly. Vybíráte je intuitivně jak ten proces probíhá?

Sama se někdy divím, jak stejné druhy kamene z různých lokalit nesou rozdílnou energii. Akvamarín z Brazílie nebo Afriky je jiný než ten pákistánský. Kameny v sobě mají informaci o svém vzniku a lokalitě, říkáte to naprosto přesně. Já si vybírám intuitivně - podle kamene i člověka, který ho nabízí. Na veletrhu v Tucsonu, Arizoně, kam každoročně jezdím, mám své stálé kontakty a vždy objevím něco nového, co mě uchvátí.

 

Říkáte, že někdy máte kámen i několik týdnů, než víte, co z něj vznikne. Je to jako tiché čekání na správný moment?

Někdy týdny, někdy roky….některé kameny se přihlásí hned, že chtějí do konkrétního šperku, jiné opravdu vyčkávání na svou chvíli. Většinou to dopředu nedokážu říct, jak to u konkrétního kamene bude. Když plánuji novou sérii šperků, připravím si kameny na stůl a nějakou dobu se na ně dívám. Práce jde pak sama a nemusím o výsledném šperku dlouze přemýšlet.

 

V čem se podle vás proměnila dnešní žena, která si pořizuje šperk? Vnímáte posun ve vědomí, v touze po výjimečnosti, po hloubce?

Nevím, zda mi do života chodí právě takové ženy, nebo zda to je obecný posun. Ano, vnímám to tak, že ženy dozrály k tomu, aby si pro sebe dopřály něco, v čem se budou cítit více samy sebou. Nechtějí nosit to, co může mít spousta žen po celém světě, chtějí originál jako jsou ony samy. Myslím, že jim to dodává sílu zvládnout dnešní dobu, která není úplně prvoplánově jednoduchá, ale nese s sebou spoustu výzev. Dodá vám to neskutečné sebevědomí, když víte, že máte něco, co je na světě jen jedenkrát.

 

Zmínila jste, že ženy dnes více investují do sebe. Co vám říkají vaše klientky proč si vybírají šperk právě v určité fázi života?

Někdy to je odměna za dobře zvládnutou složitou životní situaci, jindy motivace k novém kroku a vykročení správným směrem. A často to je jen tak pro radost a to bývá úplně nejlepší. Protože o tom život je, abychom ho prožili radostně.

 

Mnohé vaše šperky vznikají technikou lití do ztraceného vosku. Je to proces, kde se mísí technická preciznost s osobní invencí. Co vás na něm stále fascinuje?

Práce s voskem je úplně jiná než s drahým kovem, odpadá u ní tlak, že člověk zničí něco drahého. Je to klid a zároveň plné soustředění na každý pohyb voskovacího nože. Je to způsob meditace, který si moc užívám. Čím lepší a preciznější je voskový model, tím méně práce je pak s kovovým odlitkem. Některé šperky vypadají v kovu lépe než ve voskovém modelu a obráceně, takže je potřeba mít zkušenosti a znát hlubší souvislosti a vlastnosti materiálu.

 

Pamatujete si na ten první velký krok sama, s batohem, na veletrh kamenů do Las Vegas? Co vám běželo hlavou cestou přes oceán a co jste si z té cesty přivezla zpět, kromě kamenů?

Tak na to nikdy nezapomenu! Byla to šílená cesta a kdybych uvažovala jen trochu racionálně, tak nikam nejedu. Nebyla jsem zvyklá na dlouhé lety a časový posun, měla jsem pár stovek dolarů a chtěla se podívat, jak takový celosvětový veletrh vypadá. V letadle jsem se za tento počin zrovna nechválila. Nejsem městský typ a Las Vegas bylo opravdu za trest, ale veletrh byl a stále je úžasný. Když jsem viděla ty možnosti, co se šperkařství týče, pohltilo mě to ještě víc. Téměř za všechny peníze jsem si nakoupila kameny a dozvěděla se o veletrhu v Tucsonu, který je zaměřen na drahé kameny a který je největší akcí svého druhu na světě.

Přivezla jsem si pár kamenů, kontaktů a zkušenost k nezaplacení.

 

V rozhovoru jste zmínila, že jeden z vašich dalších šperkařských kroků vedl k cestě do Arizony na další veletrh kamenů. Můžete přiblížit čtenářům jak takový veletrh kamenů vypadá a co pro vás jako šperkařku znamená?

Tucson je mekka drahých kamenů, sjíždí se zde dodavatelé, brusiči, obchodníci a sběratelé z celého světa. Přibližně 3 týdny žije celé město drahými kameny, fosíliemi a dalšími mineralogickými specialitami. Veletrh je na různých (cca 40) místech po celém městě. Jednotlivé výstavy mají svá pravidla, některé jsou volně přístupné, na jiné musíte prokázat, že jste z oboru. Jsou zde k vidění ty nejvzácnější minerály a drahokamy.

Je to zážitek! Všude panuje velmi vstřícná atmosféra, každý si chce nákup kamenů prostě užít.

Pro mě to jednoznačně znamená šetření minimálně půl roku dopředu, protože často narazíte na kámen, který prostě už podruhé nebude a musíte ho mít vy. Také sleduji novinky, které jednotlivé výstavní týmy posílají do newsletterů a prezentují na sociálních sítích. Mimo pracovní část je to pro mě takový malý výlet do tepla z naší středoevropské zimy.

 

Kameny vnímáte jako „hvězdy ze země“. Jaký kámen pro vás osobně nese největší sílu a proč?

To je ta nejtěžší otázka….nejsilnější kámen je vždy ten, se kterým právě pracuji :-). Mění se to, stejně jako se měníme my. Mám svoje stálé oblíbence: oregonské sluneční kameny, které se mi líbí snad opravu všechny, miluju turmalíny pro jejich barevnou pestrost, akvamaríny pro jejich klid, obdivuju české vltavíny pro sílu a pravdomluvnost, ke které nás nutí. Australské Boulder opály jsou další mojí slabostí, s nimi je prostě každý kreativní!

Pak jsou kameny, ke kterým máte citový vztah, protože se pojí s nějakým zážitkem nebo člověkem. Já nevyhledávám dokonale čisté kameny, mám ráda kameny s inkluzemi a pestrým “vnitřním světem”. Tyto kameny vypráví příběhy a jsou fascinující.

 

Jsou chvíle, kdy si šperk necháte? Vznikne něco, co s vámi rezonuje tak silně, že ho zkrátka nemůžete pustit dál?

Občas se to stává. I když jsem už naučila ovládat a vím, že nemůžu mít všechno, tak někdy neodolám. Ale stále jsou kameny, které mě v určitou chvíli natolik osloví, že si je v podobě šperku nechám.

 

Co jste se díky šperkům naučila o sobě? Jak vás formovalo to, že jste se rozhodla tvořit pomalu, po svém a zůstat si věrná?

To nešlo jinak…chodí mi různé nabídky na spolupráci, na výpomoc, ale nepřipadají v úvahu. Já vím, co mám ráda a jak chci žít a pracovat. Ostatní věci přichází do mého života samy, prostě se plynule dějí v pravou chvíli. A to je asi to hlavní, co mě moje práce naučila. Přijímat věci tak jak jsou. Být trpělivá a jít svou cestou. Cestou, kde je mi dobře a kde to dává smysl a kde můžu dělat radost jiným.

 

Jak vypadá váš ideální tvůrčí den? Máte rituál, který vás ladí do správné energie?

Mám ráda svůj režim pracovního dne, ráda se starám o svoje fyzické dělo i duši. Ráno bez procházky v lese, cvičení a dobré snídaně si moc představit nedovedu. Dopoledne nejraději v klidu pracuji, odpoledne se věnuji vyřizování dotazů, sociálním sítím, e-shopu, focení. Mám rodinu, takže svůj čas podřizuji našemu hromadnému plánování a programu dětí. Každá hodina strávená v klidu v ateliéru je za odměnu.

Rituálů mám spoustu, ale úplně se jim nepodřizuji. Nechci být na něčem závislá. Ale ráda si před prací očišťuji ruce nad plamenem svíčky.

 

Jaký je váš tichý sen, který zatím možná nevyslovujete nahlas ale víte, že k němu jednou dojdete?

Nevím. Já věci přijímám tak, jak se dějí. Chci dělat ženám radost, ale to se už vlastně děje. Ráda se nechám překvapit, co dalšího na mě čeká.

 

Rozhovor se Sylvií Majerovou nás zavedl do světa, kde se energie Země setkává s ženskou intuicí a kde se každý šperk rodí v rytmu přírody, ticha a vnitřní síly. Její příběh není jen o drahokamech. Je o odvaze zůstat věrný své cestě ve světě, který často vyžaduje rychlost a výkon. Tvořit smysluplně znamená tvořit srdcem. Sylvie, přejeme ti i nadále mnoho úspěchů, ať tvé šperky i nadále září jako hvězdy ze Země a přinášely radost těm, kteří se rozhodnou nosit příběh.

Abigail Nováková